Tajemství Křišťálové hory

     Konec… opět. Zábranský ještě pro jistotu otočil papír, ale další stránka byla již prázdná. V hlavě měl zase o několik otazníků navíc. Co se ale vykreslovalo, byla pachatelova osobnost. Alespoň něco. Ale pořád scházelo to hlavní – motiv. Proč to ten šílenec dělá? I vyšinutí lidé mají přece nějaký motiv, nějaké pohnutky, které je nutí ubližovat. Další věc, která se mu ale objasnila, byl způsob, jakým pachatel unáší děti. Umí si lidi podmanit jako nějaký démon nebo upír ze starých filmů. Kapitán zakroutil hlavou, když si uvědomil, na jak obskurní myšlenky ho rukopisy přivedly. Chytil se tlusté složky, kterou mu na stůl před chvíli hodil Konečný. Lustroval tváře zločinců a jednoho po druhém zavrhnul jako možného Síria. Ani jeden neměl v době zatčení dlouhé vlasy, a když, tak byl malý. Hodil složky na stůl a došel do vedlejší kanceláře pro svého kolegu. Potřeboval si určit další strategii.
"Ti násilníci, jejichž složky jsi vytáhl, jsou mi na nic," řekl, když usedal na svou židli. Konečný se na něj s údivem podíval. Nechápal, jak to mohl jeho nadřízený tak rychle prolustrovat. Těch složek tam bylo na třicet.
"Jak to víš tak rychle?" zeptal se, když si sedal naproti němu.
"Protože ani jeden neodpovídá popisu z těch rukopisů. Hledáme vysokého dlouhovlasého chlapa." "Opravdu ho hledáme?" zeptal se Konečný opatrně.
"Ano, Davide, poslouchej. Svoboda a ostatní ať si jedou klasickou policejní rutinu, ano? Ale my teď trochu vybočíme z klasické policejní práce. Tohle je výjimečnej případ a my tak musíme přemýšlet. Zcela výjimečně. Takže! Už nechci slyšet pochyby. Prostě se budeme mimo jiné držet i téhle stopy. Někdo nám to neposílá jen tak. A navíc je to to jediný, co máme, kurva."
"Dobře, dobře. Já jen, že… No nic, jsem ti plně k dispozici."
"Fajn, takže hledáme vysokého muže okolo padesáti let. Je možný, že má kriminální historii. Zatím o něm víme, že před třiceti lety nutil ženy k sadistickému sexu. Tady se píše, že jedna kvůli tomu snad spáchala sebevraždu. Přečti si ten rukopis a zkus mi najít ty lidi, kteří jsou tam zmínění. Majitele toho rokáče třeba. A poptej se po té Blance, která se údajně zabila. Zajímalo by mě, zda je i tohle pravda. Co Nováková, volal jsi jí?"
"Volal, ale že prý si už na víc nevzpomíná a že už o tom s námi nechce mluvit, že prý svou občanskou povinnost splnila."
"Bude muset. Předvolej ji na příští týden, zkusíme na to jít jinak."
"Jak?"
"Všechno ti řeknu, ale teď mi řekni, co ty baráky okolo Stropnice, projeli to místní poldové?"
"Ale to víš, že projeli, dokonce na některé i zaklepali a promluvili s majiteli, ale žádné stopy. To by musela bejt fakt náhoda, aby na něco narazili. Ty děti mohou být schovaný kdekoliv."
"Jsem přesvědčen, že když najdeme ten dům, kde byla znásilněna Nováková, najdeme i ty děti." Zábranský vstal. Otevřel jednu ze skříní a vytáhl diář. "Tady mám někde to číslo…" Chvíli listoval a pak vzal propisku a opsal číslo z diáře na papírek. "Tohle je velice zkušený forenzní psycholog, můj kamarád. Dělá na soudu. Já mu zavolám a domluvím s ním sezení s paní Novákovou, třeba jí pomůže si vzpomenout. I kdyby to mělo být pod hypnózou. Chci, aby s námi začal na případu spolupracovat." Konečný opět nasadil ten svůj nedůvěřivý výraz. "No tak, co jsme si řekli?" pokáral ho kapitán. "Teď běž, přečti si ten rukopis. A chci tady mít co nejdříve toho Gábu… jo a vážně mi ověř sebevraždu té Blanky." Konečný se zaškaredil, ale pak se plácl do čela.
"Ty, počkej, ještě mám pro tebe něco! Ty informace o zmizelém novorozeněti a té čtrnáctileté dívce, jak jsi se pídil."
"No povídej!"
"Ty děti tehdy nezmizely v jednom měsíci, zmizely přesně po jednom měsíci."
"A neříkej. Nebo naopak povídej…"
"Zmizely poslední čtvrtek v měsíci. V květnu novorozenec Filip Nový a červnu Pavlína Vránová." "Vyhrál bych sázku…" usmál se smutně Zábranský.
"Cože?"
"To nic… Takže tu máme spojitost."

"A to docela ostrou," uznal Konečný. "A to není všechno. Poslední čtvrtek v dubnu roku 1997 byl naposledy viděn Marek Vichnar. Dalo to hodně pátrání, než jsem se k tomu dostal. O tom se moc nemluvilo, dospěláci se holt občas ztratí. Stejně tak občas zmizí čtrnáctileté holky, všechny ty důvody dobře známe, ale tohle vypadá na práci toho tvého Síria." "Jo, a my se to dozvídáme až teď, nepřijde ti to divný?" "Jak to myslíš?" "No já jen, že nám někdo ty podklady předtím připravoval. Jenže tyhle informace tam jaksi chyběly…"Vložte svůj text...