Tajemství Křišťálové hory
Konec… opět.
Zábranský ještě pro jistotu otočil papír, ale další stránka byla již prázdná. V
hlavě měl zase o několik otazníků navíc. Co se ale vykreslovalo, byla
pachatelova osobnost. Alespoň něco. Ale pořád scházelo to hlavní – motiv. Proč
to ten šílenec dělá? I vyšinutí lidé mají přece nějaký motiv, nějaké pohnutky,
které je nutí ubližovat. Další věc, která se mu ale objasnila, byl způsob,
jakým pachatel unáší děti. Umí si lidi podmanit jako nějaký démon nebo upír ze
starých filmů. Kapitán zakroutil hlavou, když si uvědomil, na jak obskurní
myšlenky ho rukopisy přivedly. Chytil se tlusté složky, kterou mu na stůl před
chvíli hodil Konečný. Lustroval tváře zločinců a jednoho po druhém zavrhnul
jako možného Síria. Ani jeden neměl v době zatčení dlouhé vlasy, a když, tak
byl malý. Hodil složky na stůl a došel do vedlejší kanceláře pro svého kolegu.
Potřeboval si určit další strategii.
"Ti násilníci, jejichž složky jsi vytáhl, jsou mi na nic," řekl, když
usedal na svou židli. Konečný se na něj s údivem podíval. Nechápal, jak to mohl
jeho nadřízený tak rychle prolustrovat. Těch složek tam bylo na třicet.
"Jak to víš tak rychle?" zeptal se,
když si sedal naproti němu.
"Protože ani jeden neodpovídá popisu z těch
rukopisů. Hledáme vysokého dlouhovlasého chlapa." "Opravdu ho hledáme?" zeptal se Konečný
opatrně.
"Ano, Davide, poslouchej. Svoboda a
ostatní ať si jedou klasickou policejní rutinu, ano? Ale my teď trochu vybočíme
z klasické policejní práce. Tohle je výjimečnej případ a my tak musíme
přemýšlet. Zcela výjimečně. Takže! Už nechci slyšet pochyby. Prostě se budeme
mimo jiné držet i téhle stopy. Někdo nám to neposílá jen tak. A navíc je to to
jediný, co máme, kurva."
"Dobře, dobře. Já jen, že… No nic, jsem ti
plně k dispozici."
"Fajn, takže hledáme vysokého muže
okolo padesáti let. Je možný, že má kriminální historii. Zatím o něm víme, že
před třiceti lety nutil ženy k sadistickému sexu. Tady se píše, že jedna kvůli
tomu snad spáchala sebevraždu. Přečti si ten rukopis a zkus mi najít ty lidi,
kteří jsou tam zmínění. Majitele toho rokáče třeba. A poptej se po té Blance,
která se údajně zabila. Zajímalo by mě, zda je i tohle pravda. Co Nováková,
volal jsi jí?"
"Volal, ale že prý si už na víc
nevzpomíná a že už o tom s námi nechce mluvit, že prý svou občanskou povinnost
splnila."
"Bude muset. Předvolej ji na příští týden,
zkusíme na to jít jinak."
"Jak?"
"Všechno ti řeknu, ale teď mi řekni, co ty
baráky okolo Stropnice, projeli to místní poldové?"
"Ale to víš, že projeli, dokonce na některé i
zaklepali a promluvili s majiteli, ale žádné stopy. To by musela bejt fakt
náhoda, aby na něco narazili. Ty děti mohou být schovaný kdekoliv."
"Jsem přesvědčen, že když najdeme ten dům, kde
byla znásilněna Nováková, najdeme i ty děti." Zábranský vstal. Otevřel jednu ze
skříní a vytáhl diář. "Tady mám někde to číslo…" Chvíli listoval a pak vzal
propisku a opsal číslo z diáře na papírek. "Tohle je velice zkušený forenzní
psycholog, můj kamarád. Dělá na soudu. Já mu zavolám a domluvím s ním sezení s
paní Novákovou, třeba jí pomůže si vzpomenout. I kdyby to mělo být pod
hypnózou. Chci, aby s námi začal na případu spolupracovat." Konečný opět
nasadil ten svůj nedůvěřivý výraz. "No tak, co jsme si řekli?" pokáral ho
kapitán. "Teď běž, přečti si ten rukopis. A chci tady mít co nejdříve toho
Gábu… jo a vážně mi ověř sebevraždu té Blanky." Konečný se zaškaredil, ale pak
se plácl do čela.
"Ty, počkej, ještě mám pro tebe
něco! Ty informace o zmizelém novorozeněti a té čtrnáctileté dívce, jak jsi se
pídil."
"No povídej!"
"Ty děti tehdy nezmizely v jednom
měsíci, zmizely přesně po jednom měsíci."
"A neříkej. Nebo naopak povídej…"
"Zmizely poslední čtvrtek v měsíci.
V květnu novorozenec Filip Nový a červnu Pavlína Vránová." "Vyhrál bych sázku…" usmál se smutně
Zábranský.
"Cože?"
"To nic… Takže tu máme spojitost."
"A to docela ostrou," uznal Konečný. "A to není všechno. Poslední čtvrtek v dubnu roku 1997 byl naposledy viděn Marek Vichnar. Dalo to hodně pátrání, než jsem se k tomu dostal. O tom se moc nemluvilo, dospěláci se holt občas ztratí. Stejně tak občas zmizí čtrnáctileté holky, všechny ty důvody dobře známe, ale tohle vypadá na práci toho tvého Síria." "Jo, a my se to dozvídáme až teď, nepřijde ti to divný?" "Jak to myslíš?" "No já jen, že nám někdo ty podklady předtím připravoval. Jenže tyhle informace tam jaksi chyběly…"Vložte svůj text...